Jednou z hlavních postav ženské dominance u nás je už po několik desítek let Lady Aradia. Její nová kniha se tak jevila jako dobrá volba pro úvod do historie femdom v Česku. Není to žádné rozsáhlé dílo, dá se přelouskat za jeden večer a ještě k tomu stihnete epizodu oblíbeného seriálu.
Co v knize najdete?
Skutečný příběh české dominy
Knihou se linou dvě základní linie – jedna popisuje život autorky od dětství až do nedávné minulosti a druhá v nesouvislých příbězích vyobrazuje různé BDSM praktiky, které jako domina provádí.
Bohužel ani jedna z těchto složek nemá moc co nabídnout. Věřím, že si autorka ráda zavzpomínala na dětství a časy divokého mládí, ale z femdom hlediska je tato část v podstatě bezvýznamná. Popis dětských her, rodinných poměrů, prvních lásek a sexuálních zkušeností působí překvapivě banálně. Kdyby nebylo jasné, o kom čtete, mohl by to být zaměnitelný příběh kterékoliv trošku odvázanější dívčiny.
Řadu těchto zážitků považuje autorka za formativní ve svém vývoji k dominanci. Otázkou je, zda oprávněně, nebo zda jen zpětně nepřiřazuje význam možná neobvyklým, ale jinak ne nějak zásadním událostem.
Trochu zajímavější kousky ze života přijdou až v samém závěru knihy, kdy už se věnuje své profesi jako Lady Aradia.
Nicméně o tom, co to znamená být profi dominou, se nedozvíme prakticky nic. Celou dobu se jenom klouže po povrchu a opravdu zajímavé detaily, které by čtenáře zaujaly, zůstávají tajemstvím. Knize by prospělo seškrtání části dětství a dospívání na jednu dvě kapitolky a pak se o to více věnovat právě Lady Aradii jako pracující domině.
Například se vůbec nedozvíme, jak probíhají konzultace s novým klientem, které předcházejí "akci" nebo v čem spočívá úskalí párových terapií pro partnery. Téměř úplně opomíjí své děti (vyjma jejich výchovy domácím otrokem – také trestuhodně nevytěžené téma). Určitě nebylo snadné skloubit profesi dominy s jejich výchovou, ale o tom se opět nikde nezmiňuje.
Zkrátka, místo informací typu kolikrát na střední podvedla přítele by se jistě našla nosnější témata.
Klienti
V druhé části knihy, která se každou kapitolou střídá s tou první, najdeme popisy BDSM lekcí s klienty. Schéma je jednoduché, na začátku nás Aradia seznámí se zákazníkem (skoro pokaždé vynervovaný manažer hledající uvolnění z pracovního stresu) a jeho vytouženou praktikou. Pak se jde hned na věc a přichází poměrně chladný popis jednotlivých úkonů.
Záběr je opravdu široký, jsou nám představeny nejrůznější fetiše a scénáře: Latex, kontrola dechu, bondáž, cuckold, role play, pet play, age play, a další a další.
Tyto kapitoly jsou psané poněkud sterilně, pochybuji, že v někom vyvolají sexuální vzrušení. Jako společnice pro masturbaci kniha pravděpodobně neobstojí.
Co však literárně zabíjí jakýkoliv zbytek živosti a uvěřitelnosti jsou zoufalé dialogy. Autorka vkládá do úst sobě i klientům věty, které působí toporně a nereálně – takto nikdo nemluví, ani v knihách ne. Nevím, zda jde o úmysl, nebo ne, ale rozhovory jsou téměř výlučně využívány pro expozici. Vysvětlují, poučují, popisují konání nebo myšlenkové pochody. Než takové, to raději žádné a radši se "vyřádit" na klasickém popisu.
Čtenáři
Kniha není vyloženě špatná, ale težko říci, komu ji doporučit. Pokud hledáte krásný jazyk, překvapivé slovní obraty a poetické múzování, sáhněte po jiném titulu, zde úspěch mít nebudete. Ale ne každá kniha musí oslňovat jazykovou vytříbeností, někdy je naopak jednoduchý jazyk výhodou při prezentaci zajímavých informací. Těch se zde bohužel vyskytuje jen pomálu.
Možná pokud vás opravdu zajímá dětství autorky, pak má kniha smysl.
Snad by šla využít jako jakýsi přehled BDSM femdom praktik, ale i to nemá příliš velké šance. Před dvaceti, třiceti lety by šokovala a zaujala, dnes už čtenáře nakrmené nepřebernou nabídkou porno webů těžko překvapí.
Nicméně na Lady Aradiu jsme nezanevřeli a určitě se jí a profesionálním dominám vůbec budeme v budoucnu věnovat. Mnohem více si slibujeme od jejího titulu Umění dominance.
KOMENTÁŘE